Výstava se zaměřuje na pomníky (vy)budované do roku 1989. Vycházíme z toho, že paměť druhé světové války a osvobození představovala jeden z důležitých ideologických pilířů komunistického režimu. Jako každé z hlediska režimu relevantní téma, byla i tato paměť předmětem politické kontroly, využívání a manipulací. To se nezbytně promítlo do vytváření pomníků, jejichž podoba, funkce a význam mimo jiné odrážely aktuální politické akcenty a jejich proměny. Na historickém průřezu pomníkovou scénou lze tedy názorně dokumentovat vývoj poválečného a komunistického Československa. Výstava nemá ambici prezentovat pomníky druhé světové války v komplexnosti a vzájemné provázanosti všech jejich aspektů, nezahrnuje přirozeně pomníkovou produkci v celém jejím ohromném objemu a nevěnuje se pomníkům na Slovensku. Naší ambicí bylo zachytit budování pomníků jako proces v jeho vnitřní dynamice a časoprostorové distribuci, ukázat, jak se proměňovali jeho aktéři i podoby a symbolické obsahy pomníků v závislosti na dobových politických a kulturních kontextech. Sledovali jsme obecnější trendy i konkrétní příběhy jednotlivých pomníků ukotvené v místní politice. Snažili jsme se postihnout různé formy a ideové významy komemorací a rituálů a představit pomníky jako lokální symbolické středobody materializované paměti války, osvobození a budování socialismu.